Ubytování Koločava

Jelikož se o naší oblíbené bábušce šíří pomluvy, které nejsou tak úplně fajn, zde na ni máte kontakt, abyste se mohli přesvědčit, že jsou pouze chabými pokusy konkurence - četnické stanice - o ještě větší zisk.

Jde o to, že na čs vás ubytují fakt draze na tamější poměry (léto 2012 se snídaní 100gr), kdežto u bábušky si to dáte za cca 40 (nám to dává už 4. rokem za 35).
Rozdíl je v tom, že na čs máte společné ubytování a sprchu a splachovací záchod, kdežto u bábušky dostanete vlastní cimru, luxusní suchý hajzlík za drůbežárnou a místo sprchy tzv. baňu, tj. sauna, kde vytváříte páru poléváním nažhavených kamenů.

Takže si vyberte sami. Chcete si zahrát na Němce v Čechách a draze se evropsky ubytovat nebo zažít parádní kolorit hned naproti přes cestu u bábušky Jeleny a podívat se, jak se doopravdy žije a žilo?
A bonus - barák vedle je bábuščina kamarádka, u níž vám bábuška zjistí wifi heslo:-)

Bábuška Jelena
tel.: +380987970294
Můžete jí říct, že máte kontakt od Pjotra z Čech, co už tam byl 4x a pozdravte mi ji:-)

Stojíte-li u četnické stanice a díváte se na bábuščin barák, nalevo od něj je čerstvě otevřená hospůdka; kolorit zde není tak fajn, jako v četnické stanici, ale jsou zde přívětivější a otevřou vám i dlouho po zavíračce, pokud nespí. Zde se také dá ubytovat, ale upřednostnil bych z hlediska koloritu bábušku.
tel.:+380976436582

Na telefonování se spolehněte až v případě krajní nouze - vše domluvíte na místě.

A pak k večeru, až přijede autobus plný čechů, kteří se ožerou a dělají neskutečný bordel, pseudodružbu a kšeft četnické stanici, tak pochopíte, jaký je rozdíl mezi četnickou stanicí a pravým ubytováním na Koločavě. A posledním faktem, který mě donutil to sem hodit - četnická stanice zažalovala na nějaké milici v Mukačevu (nebo něco takového blebleble) bábušku za to, že jim krade turisty :-D

Uzghorod

Hlavním městem Zakarpatské Ukrajiny je velké a pestré město s názvem Užhorod, které leží těsně u hranice se Slovenskem a v celé oblasti je patrně městem největším.

Sídliště v Užhorodě - úžasné je, že prakticky každý balkon je jiný, nic není stejně. Miluji tuhle rozdílnost, je až téměř neuvěřitelná - řekli byste si, že zde přece musí být dva stejné balkony, ale ty se liší přinejmenším jinak opadanou omítkou...

Ihned po příjezdu vás obklopí spousty cikánů, nabízejících směnu peněz, ve městě však narazíte na spoustu směnáren. Protože se jedná o první město, na které zde narazíte, musím vás upozornit, aby jste si dali pozor na policii. O tom více zde.

Mohutnost zdejších staveb nezná mezí a jejich počet je opravdu vysoký. V hotelech převládá panelová atmosféra, před tímto konkrétním (na jméno si nevzpomenu) naleznete dokonce památník obětí Černobylu. Na něm se nesmí sedět, jak jsme později zjistili od skupiny asi 10ti policistů, kteří na nás šli celkem najisto, a nebýt skupinky ožralých kamarádů, které jsme si našli pár minut zpátky, bychom toho večera nejspíš spali jinde.

Patrně budete zaskočeni dopravou ve městě. Doprava v Uzghorodě je velmi chaotická, obzvlášť zajímavé jsou situace na kruhových objezdech, kde patrně nemá přednost nikdo a které rozhodně nefungují, jako u nás. Přednost má někdy ten, kdo na objezd vjíždí, někdy ten, kdo je na něm... Jednoduše je dobré si dávat pořád pozor a hlavně se nevynervovat. Taxikáři zde fungují asi stejně, jako u nás - drzost nezná mezí a při parkování mají nepsané privilegia. K Uzhorodu patrně přistoupíte nejlépe, když jej pojmete jako větší město - například jako malou Prahu. Je zde spousta lidí, kteří jsou chudí a spousta lidí, kteří na nich profitují, s tím rozdílem, že zde opravdu vidíte detaily.
Je zde spousta památek a patrně nejzajímavější z nich je hrad. Pokud se nebudete zdržovat na tržnicích s cetkami, kterých bude na Ukrajině ještě hodně a podstatně zajímavějších, stihnete klíčová místa v Uzghorodu projít za 2 až 3 hodiny (samozřejmě bez expozic).

Fascinující na Ukrajině je její vztah k církvi. I v těch nejzapadlejších zapadákovech narazíte na podobné kaple - vedle rozpadlých a polozbořených obydlí, do kterých zatéká nebo ze kterých vytéká dešťová voda, stojí kaple a kostely v neuvěřitelně dobrém stavu, s blyštící se zlatavou střechou a pohádkovým zdobením. Zvlášť patrný je tento vztah v Černobylské oblasti, kde se lidé dodnes dobrovolně snaží udržovat v zaniklých vesnicích kostely a kaple, nehledě na jejich zbytečnost a okolní sic ustupující, stále však přítomnou radiaci...

Vychutnejte si tu variabilitu prostředí, kontrasty jsou zde tak neuvěřitelně hluboké, že musí přímo praštit do očí. To vše si prohlédněte na fotografiích.

Potřebujete-li procvičit svou znalost azbuky, učiňte tak raději doma nebo si s sebou vezměte slovník:-)

 Pokud jste se někdy náhodou dostali ke geocachingu, můžete si vysbírat zdejší kešky, jejich kvalita však není nijak valná a Ukrajinci k této zábavě vztah povětšinou nemají (nesetkal jsem se za celou dobu s ani jedním Ukrajinským kačerem). Kešky na Zakarpatské tvořili převážně Češi a Slováci.

Uzghorodský amfiteátr - budinok kultury.

 Jak je to s ubytováním?
Jako každé větší město je i Uzghorod zaplněn hotely, ve kterých si vyberete z mnoha druhů tříd - nás, jako studentů se týkala třída nejnižší, ekonomická, která nás vyšla na nějakých 150 hřiven za noc, pro 3 osoby. Cenu jsme však smlouvali a je možné, že se také změnila (informace z léta 2010). Za business class zaplatíte i 200 hřiven na osobu, přičemž změna kvality se moc nekoná. Hotely jsou většinou vyprázdněné, zaplněné ani ne ze třetiny kapacity, a narazíte před nimi na velmi drahá auta.
Pokud nechcete sponzorovat Ukrajinské kapitalisty a máte v plánu prožít něco osobitějšího, můžete se porozhlédnout po ubytování u někoho z obyvatel, například pod hradem si určitě vyberete. Ceny se pak dostanou až na 30 %, tj k 50 hřivnám i níže, záleží, jak moc si věříte a jak je pozdě.

Noční uličky jsou barevnější, než kdekoliv jinde.

 V noci si dávejte pozor, s kým pijete a s kým se taháte. Ukrajinci jsou družní, ale když už přijde navěc, také umí být velmi agresivní a na věc přichází obvykle po několika kolech alkoholu.

Soudruh nám zanechal odkaz prakticky kdekoliv, kam se podíváme.

Autem po Ukrajině

Na Ukrajině máte nespočet způsobů, jak můžete cestovat. Asi nejjednodušším, ale dražším způsobem je jízda vlastním vozidlem, můžete silou motoru cestovat také maršutkou, což je malý autobus. Nebo si dáte hardcore a půjdete pěšky, i takoví se našli.

Pokud se rozhodnete vyjet na Ukrajinu autem, možná dost ušetříte, když si koupíte staré auto z bazaru. Ukrajinské cesty jsou totiž příšerné, i když mapy tvrdí opak. Například silnice první třídy (aspoň tak praví mapa) z Koločavy do Chustu začíná jako 20 let starý štěrkoasfalt, který samozřejmě nikdo neudržuje. Jsou v něm díry, a to v hustotě asi 100 děr na 10 metrů čtverečních. Po deseti kilometrech, z neznámého důvodu, narazíte na velmi kvalitní asfalt uprostřed země nikoho, který po dalších 2 kilometrech končí a začíná cesta pouze ze štěrku. A to popisuji jednu z hlavních cest v oblasti. Cestování autem je zde tedy z hlediska škod na vozidle nesmírně náročné a hlavně pomalé, pokud nevyužíváte hlavní tahy, kde skutečně asfalt je. Pak však musíte počítat s policejní kontrolou na každém kroku. Například magistrála podél hranice s Rumunskem je přímo vražda, policajt na každém kroku.

Klíčové na cestování autem po Ukrajině je jet vlastním autem. Vyhnete se tím spoustě problémů a papírování.

Na druhou stranu je cestování vozidlem relativně levné z hlediska cen benzínu. Za poslední dva roky se ceny téměř nehnuly, zůstávají kolem 21 Kč za litr. Je dobré myslet na to, kam jedete. Mějte vždy alespoň půlku nádrže, může se vám totiž stát, že v dalších 100 Km nenarazíte na benzínku a co hůř, cesta bude zatarasená a vy se budete muset vracet, i to se může stát. V souvislosti s cenami benzínu musím podotknout, že při vyplňování celní deklarace se vám velmi pravděpodobně stane, že se vás celník zeptá, kolik máte benzínu v nádrži. Asi bude rozumné tvrdit, že více jak polovinu, a to proto, že si na cestě zpět určitě budete chtít nabrat levný benzín a přes hranice můžete převézt nanejvýš o 10 litrů více, než s kolika jste do Ukrajiny vcestovali. Ještě jsem nezažil, že by s tím někdo problémoval, ale na Internetu se o tom dočtete a absurdita v těchto oblastech nezná mezí, kór pak na celnicích.

Horší je to s LPG, alespoň bylo. Teď začíná přibývat benzinových stanic, kde jej načerpáte. Ceny jsou jako u nás, tj. poloviční oproti benzínu. Téměř všechny LPG stanice berou stejný plyn, takže zde si s klidem v duši můžete načerpat na té nejlevnější, na kterou narazíte.

Slovo úvodem

Když jsem přemýšlel, jak celý tento blog pojmenovat, rozhodl jsem se pro název Zakarpatská Ukrajina. Asi tomu bude proto, že jinde jsem zatím na Ukrajině nebyl, a přestože Zakarpatskou oblast nemám prochozenou křížem krážem, jak by řekl Čech, mám v plánu ji poznávat dál.

Poprvé, když jsem Zakarpatskou oblast "objevil", jsem byl fascinován podobností přírody a odlišností lidí. Čekal jsem rozbitou poloopuštěnou zemi – a ono tomu taky nebylo jinak, přesto jsem pořád asi plně nepochopil, kde ti lidé berou tolik elánu do života. Začali jsme tuto zemi fotit a poznávat a zpátečně mohu říct jediné- jsem rád, že mě tenkrát napadlo podívat se zde a nechat si změnit svůj pohled na svět.

Varování lidem se vztahem k fotografii! Pokud rádi fotíte a rozhodnete se porozhlédnout po něčem tak emočně a plošně rozměrném, jako je Zakarpatská Ukrajina, mohlo by se Vám stát to, co mě, totiž naprostá averze vůči dosavadním fotosubjektům a tématům, návrat ke kinofilmu a alkoholická degenerace:-)